V poslední době se mě pár lidí ptalo, jestli se nebojím umělé inteligence, že už prý umí i malovat obrazy, prý jí stačí jen říct a „jede hrozný bomby“.
„Inu jsem se nad tím zamyslel a musím říct upřímně, že nebojím. Svojí kreativitu a tvůrčí sílu jí nesvěřím, zkratky nehledám a inspirace mám víc než dost.“
Když to vezmu obecně, tak všechny stroje jsou lepší než člověk – auta jezdí rychleji, bagry kopou rychleji, čerpadla čerpají rychleji.. AI umí napsat knihu, složit skladbu a kdoví co ještě určitě rychleji než člověk, ale klíče od všech strojů vlastní člověk a je jenom na každém z nás, jak si je pustíme k tělu a jakou práci jim zadáme.
Pro mě osobně, a věřím, že pro všechny poctivě tvořící lidi, je nejdůležitější samotný proces tvorby, dnes se tomu moderně říká flow – je to stav, kdy nevnímáte čas, nepřemýšlíte nad tím, co jste nestihli, je to jako když jedete černou sjezdovku v plné rychlosti a musíte se 100% koncentrovat na přítomnost, jinak se válíte ve sněhové závěji.
Nikdy se nevzdám toho slastného procesu tvorby, při kterém se dokážu napojit na něco osvěžujícího, co mě posouvá obrazem dál. Nepotřebuji umělou inteligenci, stačí mi univerzální inteligence, která má pro mě daleko hlubší rozměr. Součástí procesu tvorby jsou i různé skici a nákresy, čímž se dokážu naladit na malované téma a propracovat si ho ještě před tím, než vezmu plátno a olejové barvy. Je to obdobné, jako kdybyste se pustili do stavby domu bez projektu, kterému předcházelo spoustu architektonických skic a nákresů.
Umění má povznášet a vyzařovat energii, kterou do ní je schopen vtisknout pouze člověk. Pokud se necháme strhnout a předáme svojí kreativitu strojům, budou z nás placatí povrchní tvorové.